Mikulášská nadílka u nás letos proběhla přesně v duchu tradic – s trochou napětí, špetkou strachu, velkou dávkou smíchu a hlavně s andělsky spravedlivou odměnou. Do školy i školky dorazila družina dvou čertů, dvou andělů a samozřejmě Mikuláš s pekelnou knihou hříchů. Ta se sice otevírala často, ale naštěstí se stejně často zavírala s pochvalou. Nakonec samozřejmě přišla ta nejlepší část. Po zazpívané písničce nebo odříkané básničce, děti dostaly nadílku – sladkosti s mandarinkou a buráky, někdo navrch uhlí a bramboru 🙂 Celou příjemnou předvánoční atmosféru podpořili i žáci 4. ročníku s vlastními kostýmy, kteří směle konkurovali hlavní mikulášské družině, a tím si mohli vyzkoušet, jak jim to půjde, až dorostou a převezmou štafetu od starších spolužáků.
Mikulášská nadílka tak opět splnila svůj účel:
1. Připomenout dětem hodnoty.
Mikuláš symbolizuje dobro, laskavost a spravedlnost. Díky tomu se dá hezky mluvit o tom, co je správné a co už méně – bez moralizování a bez dlouhých kázání.
2. Vést děti k zamyšlení nad vlastním chováním.
Kniha hříchů je sice hlavně divadlo, ale děti si u ní opravdu uvědomí, že jejich chování má následky. A že dobré skutky se počítají stejně jako ty méně slavné.
3. Posílit motivaci ke zlepšení.
Andělé, čerti i Mikuláš dávají jasně najevo, že každý může být příště lepší. Uhlí a brambora nejsou trest – jsou to spíš legrační připomínky, že je co pilovat.
4. Udržovat české tradice a kulturu.
V době, kdy se všechno mění rychleji než počasí v dubnu, je fajn mít rituál, který spojuje generace. Děti tak získají vztah k tradicím, které zažili už jejich rodiče i prarodiče.
5. Společný zážitek.
Ve škole i školce je to hlavně o radosti, veselí a napětí. Takový zážitek třídu stmelí mnohem líp než jakákoliv třídnická hodina.
